Zkoušky jsou důležitým milníkem v životě aikidisty – a zkoušky na černé pásy o to více. Na letošním semináři s Franckem Noelem se na další stupeň dan posunulo sedm statečných z našeho klubu. V článku najdete jejich jména.

Zkoušky jsou důležitým milníkem v životě aikidisty – a zkoušky na černé pásy o to více. Na letošním semináři s Franckem Noelem se na další stupeň dan posunulo sedm statečných z našeho klubu. V článku najdete jejich jména.
Každý seminář s Janem je překvapení. Jan o svém vyučování mluví jako o “průzkumu” (exploration), a tak každý rok zkoumáme známé techniky z nových pohledů…
V Praze byla ještě krutá únorová zima, na letišti v Barceloně nás přivítalo slunce a vůně nedalekého moře. A tak jsme začali roztávat…
V sobotu ráno v Praze nastoupilo k prvnímu tréninku na velkém tatami kolem 100 dětí… a byla to řada z jedné strany haly až na druhou. Podívejte se na fotky! A to jsme ještě nebyli všichni, protože autobus s ukrajinskými dětmi se zdržel na hranicích a dorazil trochu později. Po společné rozcvičce jsme se rozdělili do věkových kategorií – malé děti, větší děti a mládež – a začali skutečné tréninky plné rozmanitého pohybu, her a hlavně aikida.
Prosincový seminář Zdenka Reguliho – kromě nás z Vinohrad si přišli zacvičit aikidisté z více než 10 dalších klubů (dokonce i ze zahraničí).
Seděli jsme po tréninku na žíněnkách, na tvářích odevzdané výrazy. Ticho přerušil myslím Honza: “Kdy bude další trénink? A kde?”
Ten listopadový čtvrtek ve Stockholmu padal první sníh. Začátek zimy. Spali jsme na tatami v Iyasaka Aikidoklubb (v noci tam běží šíleně hlučná vzduchotechnika) a ráno jsme vstali v šest. Hodinový trénink, rychlé převlečení a metrem do Vanadisu, kde byl v jiném klubu jiný ranní trénink. Pak jsme si dali snídaně v kavárně, do které chodila Astrid Lingren (Pipi dlouhou punčochu napsala v činžáku přes park) a už začínal polední trénink, na kterém jsme samozřejmě také cvičili. Tři tréninky za půl dne by nebylo až tak moc, avšak tempo 3–5 hodiny cvičení jsme ve Stockholmu udržovali už šestý den… a další tři intenzivní dny jsme měli ještě před sebou.
Listopadového školení trenérů 3. třídy v Praze se účastnilo 17 aikidistů z 8 klubů České federace aikido – z toho 8 mladších i starších učitelů z našeho klubu.
Letošní japonské podzimní slavnosti byly velkolepé! Po dvouleté pauze se na Markétě sešlo přes třitisíc obdivovatelů japonské kultury. Festival organizovala Asociace Japonců v Česku (Čeko Nihondžin Kai) a my jsme opět měli velkou čest převést na festivalu aikido. Bylo opravdu potěšením tam cvičit.
Chalupa pod lesem, tréninky na horské louce, společné vaření, výšlap na kopce na horizontu, ranní cvičení, večerní ohně i noční vycházky, koupání v lázeňském městečku, čtení komixů i koukání hororů… naše letošní soustředění v Jeseníkách bylo opravdu velmi pestré!
Letos byla naše letní škola na Vysočině už po čtrnácté. Jako obvykle byla plná cvičení (7 dní a 6 hodin tréninku každý den) a zároveň byla v mnoha ohledech velmi jiná.
Letos se nás na každoroční výlet do Francie vypravilo až jedenáct, takže jsme na letní škole aikido na ostrově Oleron byli opravdu nepřehlédnutelná výprava. I proto, že většina z nás byli mladí studenti kolem 18 let.
Naše příměstské tábory jsou plné cvičení, her a japonské kultury. Děti se na nich nejdříve učí být silnými bojovníky, a pak aikidisty – lidmi, kteří pomáhají druhým a ochraňují život. Letos jsme opět pořádali dva termíny a velmi jsme si to s dětmi užili.
Ve stínu svěže zelených stromů na staroslavném Vyšehradě, blahosklonně shlížejícím na metropoli, se konal již patnáctý ročník japonské oslavy jara se symbolickým označením „Bodaidžu macuri“ neboli „Svátek lip“. A my jsme byli u toho s ukázkami a workshopem našeho bojového umění.
Svým dynamickým cvičením a velmi otevřeným přístupem přitahuje Gaston Nicolessi (6. dan) spoustu mladých aikidistů, takže jeho semináře jsou velmi živé a přátelské.
Po třech letech k nám opět zavítal náš francouzský učitel Franck Noel a byla to velká sláva – na tatami se sešlo přes 170 aikidistů.