V sobotu ráno v Praze nastoupilo k prvnímu tréninku na velkém tatami kolem 100 dětí… a byla to řada z jedné strany haly až na druhou. Podívejte se na fotky! A to jsme ještě nebyli všichni, protože autobus s ukrajinskými dětmi se zdržel na hranicích a dorazil trochu později. Po společné rozcvičce jsme se rozdělili do věkových kategorií – malé děti, větší děti a mládež – a začali skutečné tréninky plné rozmanitého pohybu, her a hlavně aikida.
“Centrování je základním nástrojem aikidoky…” píše Franck Noel v tomto článku a přidává také návod, jak cvičení opravdu vycentrovat. Článek byl původně psán pro učitele, radost však může udělat všem. Přejeme hezké čtení!
Seděli jsme po tréninku na žíněnkách, na tvářích odevzdané výrazy. Ticho přerušil myslím Honza: “Kdy bude další trénink? A kde?”
Ten listopadový čtvrtek ve Stockholmu padal první sníh. Začátek zimy. Spali jsme na tatami v Iyasaka Aikidoklubb (v noci tam běží šíleně hlučná vzduchotechnika) a ráno jsme vstali v šest. Hodinový trénink, rychlé převlečení a metrem do Vanadisu, kde byl v jiném klubu jiný ranní trénink. Pak jsme si dali snídaně v kavárně, do které chodila Astrid Lingren (Pipi dlouhou punčochu napsala v činžáku přes park) a už začínal polední trénink, na kterém jsme samozřejmě také cvičili. Tři tréninky za půl dne by nebylo až tak moc, avšak tempo 3–5 hodiny cvičení jsme ve Stockholmu udržovali už šestý den… a další tři intenzivní dny jsme měli ještě před sebou.
Svým dynamickým cvičením a velmi otevřeným přístupem přitahuje Gaston Nicolessi (6. dan) spoustu mladých aikidistů, takže jeho semináře jsou velmi živé a přátelské.
Na tomto táboře se z dětí nejdříve stávají silní a odvážní bojovníci a pak se učí být aikidisty – lidmi, kteří pomáhají druhým a ochraňují život. Letos jsme spolu zažili 5 dní plných tréninků, her i japonské kultury uvnitř v tělocvičně i venku v přírodě.
Hned, jak to bylo na jaře možné, cvičili jsme po lockdownech s dětmi venku. Běhání, lezení, opičí dráhy, zápasení, šermování… bylo toho tolik, že nám ani nechybělo tatami na zemi.