Sbíráme víno u Bogdana Trojaka!

Aiki­do je i prá­ce ve vino­hra­du, shod­li jsme se s naši­mi mla­dý­mi. Jed­nu říj­no­vou sobo­tu sobo­tu jsme si totiž uži­li na čer­stvém vzdu­chu sbí­rá­ní hroz­nů na kop­ci nad Žer­no­se­ky, kde má Bogdan Tro­jak vini­ci, na kte­ré občas pomáháme.

Vstá­va­li jsme brzy ráno a na mís­to dora­zi­li ješ­tě za ran­ní mlhy. Nevi­dě­li jsme ani na pár met­rů, téměř po hma­tu jsme vybí­ra­li a stří­ha­li střap­ce, prs­ty mok­ré od stu­de­né rosy. Pak se zača­lo obje­vo­vat slun­ce a vítr osvo­bo­dil řeku i okol­ní kop­ce od ran­ní­ho opa­ru. Poled­ním tep­lem pro­ni­ka­lo bzu­če­ní včel a prs­ty se nám lepi­ly hroz­no­vou šťá­vou. Pře­prav­ky plné hroz­nů jsme pyš­ně nosi­li do kop­ce k vino­hrad­nic­ké­mu dom­ku, jako bychom byli zla­to­ko­po­vé, kte­ří vyná­še­jí z dolu bed­ny plné zla­ta. A odmě­nou byla chuť čer­stvé­ho moš­tu, když se bobu­le mlely.

Když byla prá­ce hoto­vá, sedě­li jsme nad vini­cí, díva­li se na západ slun­ce, jed­li maso peče­né na ohni a zapí­je­li ho loň­ským vínem ze stej­né stráně.

Měli jsme smy­sl­ný pocit spo­ko­je­nos­ti a napl­ně­nos­ti z dob­ře uži­té­ho dne.

A v tom momen­tu jsme se s mla­dý­mi aiki­dis­ty shod­li, že i prá­ce ve vino­hra­du je aikido.