První pomoc pro nás není jen profesní dovednost, kterou naši učitelé a asistenti potřebují pro svoji práci. První pomoc je také postoj k životu a k druhým lidem – zájem, odvaha, komunikace, dovednost…
Takže jsme opět pro náš tým a mladé aikidisty uspořádali zážitkový kurz první pomoci pod vedením skvělých lektorů z PrPom.
Teorie byla hutná a modelové situace místy vypjaté – nakonec jsme to však všechno zvládli a ještě si to užili. Podívejte se na fotky!
Hned, jak to bylo na jaře možné, cvičili jsme po lockdownech s dětmi venku. Běhání, lezení, opičí dráhy, zápasení, šermování… bylo toho tolik, že nám ani nechybělo tatami na zemi.
Cvičení beze zbraní i s japonskými meči a také principy aikida pro každodenní život si s námi v červnu vyzkoušel další firemní tým. Dopoledne jsme se hodně hýbali a po dobrém obědě jsme spíše odpočívali a trochu si hráli – protože jedním ze zadání bylo, aby si účastníci odpočinuli a vyčistili si hlavu.
Tématem zimní inspirace pro cvičení rodičů a dětí v karanténě je hlavně kontakt a společný pohyb. Některé hry jsou s mečem, jiné můžete hrát i na procházce v přírodě… Užijte si to!
Tohle jaro jsme kvůli karanténě museli zrušit čtyři naplánované mezinárodní semináře. A tak jsme pár týdnů po skončení nouzového stavu uspořádali malý seminář, který vedl Martin Švihla (5. dan Aikikai) – hlavní učitel klubu. Výborně jsme si spolu zacvičili.
Sezónu pro naše nejmenší aikidisty (děti od 5 do 7 let) jsme zakončili malým seminářem. Dopoledne jsme udělali trénink, který děti pořádně rozpohyboval, pak jsme se společně najedli u “japonských” stolů, děti zametly dódžó a na závěr jsme si dali trénink společně s dospělými. Všichni byli veeeeelmi spokojeni.
Šest lodí plných aikidistů, téměř dvacet kilometrů údolí Sázavy a osm splavů. A k tomu (většinou dobrovolné) koupání, jídlo, pivo, ukulele, harmonika a spousta smíchu.
Kdy vyrazíme na vodu zase?
Média prezentovala situaci kolem koronaviru jako válku, ve které zdravotníci bojují proti nepřátelskému viru v první linii a obyčejní lidé mají přerušit své běžné životy, zalézt do krytu a pasivně čekat na rozhodnutí “odborníků” a “odpovědných”.
V našem aikido klubu jsme nebyli ve válce a neměli jsme nepřítele. Samozřejmě, že jsme se přizpůsobili dění kolem i všem změnám. Avšak pracovali jsme a cvičili dále. A učili jsme se nové věci.
Být v přírodě, cvičit aikido, manuálně pracovat, trávit čas s přáteli, vymýšlet a tvořit nové věci… Parta učitelů a učitelek z našeho klubu si udělala jarní víkend u našich přátel na Svobodném statku na soutoku.
Spolu jsme cvičili, pracovali na poli, užívali si dobré jídlo… a hlavně jsme diskutovali o tom, co nám dala a vzala dvouměsíční karanténa a plánovali jsme novou sezónu.