Texty o aikido

You­tu­be je plný dis­ku­zí o tom, jest­li je účin­něj­ší MMA nebo krav maga, judo nebo BJJ, japon­ský nebo evrop­ský šerm… Spous­ta lidí si na podob­ných úva­hách zaklá­dá své živo­by­tí a soci­ál­ní sítě tyhle hád­ky pod­po­ru­jí, pro­to­že na kon­tro­ver­zi vydě­lá­va­jí. Avšak pro bojo­vé dis­ci­plí­ny jsou tyto hád­ky ke ško­dě, pro­to­že lidé, kte­ří by chtě­li začít něco cvi­čit, z nich mají ako­rát zma­tek. Napadlo by vás uva­žo­vat o tom, jest­li je lep­ší tenis nebo háze­ná, pro­to­že se obě hra­jí s míčem? Mě také ne!

Zapo­ju­je­te se občas do těch­to dis­ku­zí? Z mé zku­še­nos­ti jsou deba­ty “o nej­lep­ší bojo­vou dis­ci­plí­nu” vět­ši­nou úpl­ně zby­teč­né a s naším tré­nin­kem nema­jí moc spo­leč­né­ho. A v tom­to člán­ku v tom zku­sím udě­lat tro­chu pořá­dek – pro začá­teč­ní­ky a mož­ná i pro lidi, co se něja­ký­mi bojo­vý­mi dis­ci­plí­na­mi už zaobírají.

Všech­ny bojo­vé dis­ci­plí­ny jsou fyzic­ké akti­vi­ty a pra­cu­jí s fyzic­kým kon­flik­tem. I když jsou jejich koře­ny čas­to vel­mi růz­né, pou­ží­va­jí pře­kva­pi­vě podob­ně tech­ni­ky – vždyť ude­řit, kop­nout nebo hodit člo­vě­ka se dá udě­lat jen pár způ­so­by a je jed­no, jest­li kon­krét­ní bojo­vá dis­ci­plí­na vznik­la v Japon­sku, Číně, Evro­pě nebo Africe.

Ale i když jsou bojo­vé tech­ni­ky v růz­ných dis­ci­plí­nách podob­né, cíle těch­to dis­ci­plín jsou čas­to úpl­ně odliš­né. Někte­ré dis­ci­plí­ny jsou vytvo­ře­ny, aby si lidé moh­li pomě­řo­vat síly, jiné jsou zamě­ře­ny na prak­tic­kou apli­ka­ci v boji a jiné mají kul­ti­vo­vat lid­ský charakter.

Abychom to objas­ni­li, udě­lej­me jed­no­du­ché roz­dě­le­ní bojo­vých dis­ci­plín pod­le jejich cílů, ne pod­le toho, jakou tech­ni­ku používají:

 

Bojové systémy

Jsou vzdě­lá­va­cí sys­témy, kte­ré učí bojo­vé tech­ni­ky s cílem nau­čit doved­nos­ti prak­tic­ky pou­ži­tel­né ve fyzic­kém kon­flik­tu. Můžou cílit na růz­né sku­pi­ny lidí a být zamě­ře­ny na růz­né oblas­ti pou­ži­tí – napří­klad sebe­obra­nu pro ženy, pro zdra­vot­ní­ky, nebo pro­fes­ní doved­nos­ti pro poli­cis­ty nebo vojáky.

Cílem bojo­vé­ho sys­té­mu je tedy nau­čit cvi­čen­ce zruč­nos­ti a stra­te­gie, kte­ré jim umož­ní pře­de­jít fyzic­ké­mu kon­flik­tu nebo ho úspěš­ně vyřešit.

V japon­ské ter­mi­no­lo­gii se tyhle sys­témy v minu­los­ti ozna­čo­va­ly při­lé­ha­vým názvem “budžu­cu”, tedy doslov­ně “bojo­vá doved­nost”. Samo­zřej­mě, bojo­vé sys­témy, kte­ré při­pra­vu­jí své adep­ty na fyzic­ký boj, najde­me po celém svě­tě a obvykle pochá­ze­jí z časů válek nebo z potře­by cvi­čit vojáky. 

Mož­né pří­kla­dy jsou: Defen­du, Krav Maga, Musa­do, Sys­te­ma, Urban Combatives…

Prak­tic­ky všech­ny dis­ci­plí­ny z násle­du­jí­cích dvou kate­go­rií vznik­ly v minu­los­ti z his­to­ric­kých bojo­vých systémů.

 

Bojové sporty

Spor­ty, ve kte­rých sou­tě­ží­cí pou­ží­va­jí bojo­vé tech­ni­ky a stra­te­gie v rám­ci pev­ně daných pra­vi­del tak, aby v daném utká­ní zví­tě­zi­li. Na svě­tě je spous­ta bojo­vých spor­tů s růz­nou úrov­ní fyzic­ké­ho kon­tak­tu, dokon­ce se sou­tě­ží i v indi­vi­du­ál­ním před­vá­dě­ní sestav (napří­klad sou­tě­že kata v kara­te). Cílem bojo­vých spor­tů je tedy vítěz­ství v soutěži.

Mož­né pří­kla­dy jsou: BJJ, box, judo, kara­te, ken­dó, MMA, spor­tov­ní lukostřel­ba, spor­tov­ní šerm, taekwon­do, zápasení…

 

Bojová umění

Výchov­né sys­témy, kte­ré pou­ží­va­jí kon­text fyzic­ké­ho kon­flik­tu a bojo­vé tech­ni­ky pro vše­stran­ný roz­voj stu­den­tů. Cílem bojo­vých umě­ní je tedy roz­voj člo­vě­ka – ve fyzic­ké, psy­chic­ké, soci­ál­ní a spi­ri­tu­ál­ní rovi­ně. Cvi­če­ní bojo­vých umě­ní by tedy mělo zlep­šo­vat život jed­not­liv­ce i vzta­hy ve společnosti.

V japon­ské ter­mi­no­lo­gii se pou­ží­vá slo­vo “budó”, tedy “ces­ta bojov­ní­ka”, kde slo­vo “ces­ta” pou­ka­zu­je na celo­ži­vot­ní roz­voj. Ten­to odklon pou­ží­vá­ní bojo­vé tech­ni­ky od zabí­je­ní k roz­vo­ji lidí je vidět v mno­ha kul­tu­rách. Jed­no­du­še, po vál­ce se čas­to váleč­ná tech­ni­ka pře­ta­ví do něče­ho, co slou­ží lidem v míru.

Mož­né pří­kla­dy jsou: aiki­dó, ba-gua, džó­dó, iai­dó, kjúdó, tai­ji, xin­gyi, wing-tsun… (“dó” v těch japon­ských názvech je zmí­ně­ná “ces­ta”)

 

Rozdělení v praxi

Samo­zřej­mě, ve všech těch­to kate­go­ri­ích by měla být respek­to­vá­na a vyu­čo­vá­na základ­ní bojo­vá logi­ka – tedy při­ro­ze­né vyu­ží­vá­ní kapa­ci­ty lid­ské­ho těla i pří­pad­ných nástro­jů, prá­ce s úhly a vzdá­le­nos­tí, vychý­le­ní, sna­ha o ochra­nu své­ho pro­sto­ru a záro­veň sna­ha o kon­t­ro­lu part­ne­ra a podob­ně… Ponech­me pro­sím v tom­to člán­ku stra­nou, že někdy lidé vytvo­ří a učí sys­tém, sport nebo umě­ní, kte­rým bojo­vá logi­ka úpl­ně chy­bí a před­po­klá­dej­me, že tady píšu pou­ze o ško­lách a klu­bech, kte­ré děla­jí svo­ji prá­ci poctivě.

Nicmé­ně, roz­dě­le­ní na sys­témy, spor­ty a umě­ní není doko­na­lé, sku­teč­ný svět je mno­hem pes­t­řej­ší a slo­ži­těj­ší. Napří­klad kara­te (a také judo a dal­ší) se někde cvi­čí jako sport, jin­de jako sebe­obran­ný sys­tém a samo­zřej­mě také jako ces­ta (bojo­vé umění).

Také by se někdo mohl ptát, proč jsem zařa­dil ken­dó mezi spor­ty a iai­dó mezi umě­ní, když obě dis­ci­plí­ny mají sou­tě­že a dokon­ce se čas­to učí spo­lu v jed­nom klu­bu. Ty moje pří­kla­dy jsou jen návrhy, pokud máte jinou zku­še­nost nebo pocit, zařaď­te si je kam chce­te – to roz­dě­le­ní má slou­žit hlav­ně vám.

Abych prav­du řekl, téměř všich­ni z bojo­vých spor­tů a umě­ní by moh­li tvr­dit, že jejich tré­nink něja­kým způ­so­bem zlep­šu­je sebe­obran­né schop­nos­ti, i když se na sebe­obra­nu pří­mo neza­mě­řu­jí. A bojo­vé sys­témy a spor­ty by moh­li při­po­me­nout, že čas­to i ony zlep­šu­jí cha­rak­ter člověka. 

Sou­hla­sím! Tak­že když bude­te tuto kla­si­fi­ka­ci pou­ží­vat ve sku­teč­ném svě­tě, zařaď­te si kon­krét­ní dis­ci­plí­nu nebo klub mezi sys­témy, spor­ty nebo umě­ní pod­le toho, jaké jsou její sku­teč­né cíle a pri­o­ri­ty, ne pod­le názvu.

Když je pri­o­ri­tou něja­ké­ho klu­bu sebe­obra­na nebo výcvik, je to sys­tém, pokud se zamě­řu­je na vítěz­ství v tur­na­jích, pat­ří do spor­tu a když má za cíl výcho­vu člo­vě­ka, je to umě­ní. Za chví­li uvi­dí­te, že to bude užitečné. 

Tak­že napří­klad když někdo učí boxo­vat mlá­dež ze soci­ál­ně vylou­če­né loka­li­ty, je to prav­dě­po­dob­ně spí­še výcho­va mla­dých lidí než sna­ha vytré­no­vat olym­pij­ské vítě­ze, i když si klu­ci i hol­ky občas zajdou na tur­naj. A pak je pod­le toho­to roz­dě­le­ní boxo­vá­ní těch­to mla­dých v tom­to gymu spí­še bojo­vým umě­ním než spor­tem – a má můj plný respekt, stej­ně jako box na vrcho­lo­vé úrovni.

 

Zbytečné porovnávání

Vrať­me se ale k porov­ná­vá­ní, o kte­rém jsme mlu­vi­li na začát­ku. Snad je zřej­mé, že nemá smy­sl porov­ná­vat bojo­vé dis­ci­plí­ny v rám­ci jed­né kategorie. 

Vždyť co je účin­něj­ší sys­tém, sebe­obra­na pro ženy nebo výcvik vojen­ských spe­ci­ál­ních jed­no­tek? Účin­nost se pře­ce měří úspěš­nos­tí napl­ně­ní cíle – tak­že pokud se žena doká­že vyhnout kon­flik­tu, byly její lek­ce sebe­obra­ny účin­né. Ona pře­ce nikdy nepů­jde do hypo­te­tic­ké­ho rin­gu s vojá­kem, aby se uká­za­lo, kdo z nich je vět­ší bojov­ník. A ani ten voják ne.

Stej­ně tak je zby­teč­né porov­ná­vat mezi sebou bojo­vé spor­ty. Judo, box, zápas, BJJ nebo MMA mají totiž jiná pra­vi­dla a pra­vi­dlům se při­způ­so­bu­jí pou­ží­va­né tech­ni­ky, stra­te­gie i tré­nin­ko­vé postupy. 

Jak bys­te chtě­li porov­ná­vat judis­tu se spor­tov­ním šer­mí­řem? Kaž­dý tré­nu­je úpl­ně něco jiné­ho a vítě­zí jiným způ­so­bem. Kdy­bys­te jim chtě­li vymys­let něja­ký zápas, ve kte­rém se mají utkat, tak vás oba vysmě­jí. Jsou pro­fe­si­o­ná­lo­vé a jejich prá­ce je vítě­zit ve své dis­ci­plí­ně, ne porov­ná­vat nepo­rov­na­tel­né pro vaši zábavu. 

Někdo by mohl namít­nout, že se dají porov­ná­vat spor­tov­ci v podob­ných spor­tech. Ano, někdy se to dělá – a vždy se musí určit pra­vi­dla, pod­le kte­rých se bude bojo­vat. Může­te se napří­klad podí­vat na zápas, ve kte­rém se utka­li boxer May­weather a MMA zápas­ník McGre­gor. Zápa­si­li pod­le boxer­ských pra­vi­del a je tam nád­her­ně vidět, jak boxer vyhrá­vá… pro­to­že důsled­ně vyu­ží­vá boxer­ská pra­vi­dla. Kdy­by byli v MMA kle­ci, mož­ná vyhra­je McGre­gor. Avšak spor­tov­ci se při­pra­vu­jí na kon­krét­ní pra­vi­dla a porov­ná­vá­ní má smy­sl jen v rám­ci těch­to pravidel.

A jest­li při­stou­pí­me na to, že v bojo­vých umě­ních je cílem roz­voj člo­vě­ka, tak už vůbec není v čem sou­tě­žit. Jak bys­te chtě­li porov­ná­vat tai­ji, iai­dó (šerm japon­ským ost­rým mečem) a kjúdó (japon­ská lukostřel­ba)? Cílem těch­to umě­ní není lámat lidem ruce, sekat je mečem nebo je stří­let šípy. Lidé, kte­ří je cvi­čí, to děla­jí pro sebe a kro­mě spo­ko­je­nos­ti se svým živo­tem a rados­ti z vlast­ní­ho roz­vo­je v nich nema­jí žád­ný exakt­ně měři­tel­ný výsledek.

Z toho­to pohle­du je však porov­ná­vá­ní mezi bojo­vý­mi sys­témy, spor­ty a umě­ní­mi úpl­ná hloupost – pro­to­že mají jiné cíle. Tak­že když někdo nato­čí video o tom, že aiki­do je nee­fek­tiv­ní, pro­to­že žád­ní aiki­dis­té nejsou v MMA, zřej­mě nechá­pe, že porov­ná­vá jabl­ka s jaho­da­ma. Nebo je ten you­tu­ber nao­pak vel­mi chyt­rý a sna­ží se při­táh­nout vaši pozor­nost ke kon­tro­verz­ní­mu téma­tu. Na tom totiž tyhle vir­tu­ál­ní “celebri­ty” vydě­lá­va­jí a mno­ho lidí jim na to skočí.

Prav­da je tako­vá, že když chce někdo zápa­sit v MMA, musí tré­no­vat pro zápa­sy MMA. Lidé, kte­ří cvi­čí aiki­dó (resp. tai­či, iai­dó, kjúdó) pro MMA netré­nu­jí – ani je to neza­jí­má. Mají pros­tě jiné cíle, jiné život­ní pri­o­ri­ty. A pro­to v MMA nezá­pa­sí. Tak­to jed­no­du­ché to je.

Stej­ně tak v MMA nezá­pa­sí vojá­ci ze spe­ci­ál­ních jed­no­tek – též mají jiné cíle, jiný tré­nink a jiné úko­ly. A také by jim do kle­ce nedo­vo­li­li při­nést jejich oblí­be­ný útoč­ný nůž… ach, zase ta pravidla!

Tak­že ješ­tě jed­nou – účin­nost jaké­ko­liv dis­ci­plí­ny se měří napl­ně­ním jejich cílů. Sebe­obra­na pro ženy má za cíl pomoc ženám před­chá­zet fyzic­kým kon­flik­tům nebo se v nich ubrá­nit – pokud se to pove­de, je daný sys­tém účin­ný. Výcvik spe­ci­ál­ních jed­no­tek má za cíl úspěš­ně napl­nit misi a pokud mož­no u toho pře­žít – pokud se to daří, je daný sys­tém účin­ný. Spor­tov­ci mají za cíl zví­tě­zit pod­le pra­vi­del ve svém spor­tu – pokud vítě­zí, je jejich tré­nink účinný.

A bojo­vá umě­ní mají za cíl roz­ví­jet člo­vě­ka. Pokud to lidi baví a roz­ví­jí, byl cíl cvi­če­ní bojo­vé­ho umě­ní napl­něn – a to bojo­vé umě­ní je účinné.

Nej­ú­čin­něj­ší bojo­vá dis­ci­plí­na je pro vás totiž ta, kte­rá nej­lé­pe napl­ňu­je vaše osob­ní cíle a potře­by. Na názo­rech you­tu­be­rů nezáleží.

Vyberte si podle své chuti

Cílem toho­to člán­ku je dát vám pře­hled, pod­le kte­ré­ho se může­te ori­en­to­vat v pes­t­rém svě­tě bojo­vých dis­ci­plín. Pohy­bu­ju se v tom­to pro­stře­dí už 36 let a viděl jsem zevnitř něko­lik sys­té­mů, spor­tů i umě­ní. Z “polo­kon­takt­ních” sou­tě­ží v kara­te jsem měl zlo­me­nou ruku i zuby, na noze mám jizvu po hloupé rvač­ce, kde ten dru­hý vytá­hl nůž. Za tři­cet let s aiki­dem jsem s potě­še­ním cvi­čil v tvrd­ších i jem­něj­ších ško­lách a nachá­zím inspi­ra­ci v mno­ha dal­ších disciplínách.

A také jsem za těch mno­ho let viděl spous­tu nesmys­lů, reklam­ních kam­pa­ní a pomí­ji­vých tren­dů. Kdy­si dáv­no neby­la totiž v módě dis­ku­ze o tom, že MMA je lep­ší než aiki­do, dis­ku­to­va­lo se o tom, že muai-thai je lep­ší než kara­te. Jiná doba, stej­ný trik na lidi.

Jest­li chce­te něja­kou bojo­vou dis­ci­plí­nu cvi­čit, pora­dil bych vám, abys­te si nejdří­ve ujas­ni­li svo­je cíle. Chce­te sou­tě­žit? Chce­te se za 3 měsí­ce nau­čit co dělat v kri­zo­vé situ­a­ci a pak s tím skon­čit? Chce­te cvi­čit dlou­ho­do­bě pro vlast­ní napl­ně­ní a pro zdra­ví? Nebo.…? A když si to ujas­ní­te, může­te se podí­vat po kon­krét­ních ško­lách ve vašem oko­lí. Podí­vej­te se, jak se tam cvi­čí, jaký máte pocit z uči­te­le a jeho žáků. Když se podí­vá­te na žáky kon­krét­ní­ho klu­bu, uvi­dí­te, co se po čase sta­ne z vás, když tam bude­te cho­dit pravidelně. 

Stá­vá­me se totiž tím, co v bojo­vých dis­ci­plí­nách trénujeme.

Dívej­te se na osob­nos­ti lidí a také na to, jak se pohy­bu­jí a v jakém zdra­vot­ním sta­vu jsou, když jim je víc než čty­ři­cet let. Dlou­ho­do­bé těles­né zdra­ví je aspekt, kte­rý jsem ješ­tě nezmí­nil a s tím­to roz­dě­le­ním vel­mi sou­vi­sí. Bojo­vé spor­ty totiž čas­to neře­ší, jak budou jejich adep­ti vypa­dat, když budou star­ší – pros­tě maka­jí na momen­tál­ním výko­nu a to nemu­sí být z dlou­ho­do­bé per­spek­ti­vy zdra­vé. V sebe­obra­ně nebo vojen­ských sys­té­mech také někdy upřed­nost­ní nasa­ze­ní před tech­ni­kou nebo bez­peč­nos­tí – a když sleč­na z kan­ce­lá­ře bez pří­pra­vy začne zbě­si­le bušit do těž­ké­ho pyt­le, jejím zápěs­tím, rame­nům a páte­ři to nemu­sí udě­lat úpl­ně dob­ře. Také v bojo­vých umě­ních občas lidé nere­spek­tu­jí při­ro­ze­ný pohyb a postup­ný roz­voj lid­ské­ho těla, tak­že se může stát, že “bojov­ní­ci” po pade­sát­ce už nedo­ká­žou ohý­bat kole­na nebo záda.

Pro­to, pokud nejste vojá­ci nebo pro­fe­si­o­nál­ní spor­tov­ci, dopo­ru­ču­ju dát si za cíl cvi­če­ní i zdra­ví, tak­že je nadě­je, že se ze své dis­ci­plí­ny bude­te moct těšit i po šedesátce.

Tyhle důle­ži­té věci z dis­ku­zí na inter­ne­tu nevy­čte­te. Účin­nost bojo­vých dis­ci­plín se totiž neu­r­ču­je na inter­ne­tu. Na inter­ne­tu se vedou žabo­my­ší vál­ky, kte­ré mají za účel při­táh­nout vaši pozor­nost a vydě­lat na ní pení­ze. Pokud to pocho­pí­te, nemu­sí­te se do těch­to nesmy­sl­ných dis­ku­zí zapo­jo­vat. Tak bude­te mít více času na svůj vlast­ní tré­nink a roz­voj. A mož­ná bude v pro­sto­ru bojo­vých dis­ci­plín i více vzá­jem­né­ho respektu.

Pře­ji hod­ně štěstí!

 

–

 

O auto­ro­vi: 

Mar­tin Švih­la, 5. dan Aiki­kai, tre­nér 1. tří­dy, zakla­da­tel a hlav­ní uči­tel v Aiki­do Pra­ha Vinohrady

Člá­nek vyšel v časo­pi­su Bojo­vá umě­ní, březen/duben 2024