Nebyli jsme ve válce – pracovali jsme, cvičili a tvořili

Média pre­zen­to­va­la situ­a­ci kolem koro­na­vi­ru jako vál­ku, ve kte­ré zdra­vot­ní­ci boju­jí pro­ti nepřá­tel­ské­mu viru v prv­ní linii a oby­čej­ní lidé mají pře­ru­šit své běž­né živo­ty, zalézt do kry­tu a pasiv­ně čekat na roz­hod­nu­tí “odbor­ní­ků” a “odpo­věd­ných”.
V našem aiki­do klu­bu jsme neby­li ve vál­ce a nemě­li jsme nepří­te­le. Samo­zřej­mě, že jsme se při­způ­so­bi­li dění kolem i všem změ­nám. Avšak pra­co­va­li jsme a cvi­či­li dále. A uči­li jsme se nové věci.

Cvi­či­li jsme doma, po inter­ne­tu, toči­li jsme videa, psa­li člán­ky, komu­ni­ko­va­li více onli­ne. Dosta­li jsme pří­le­ži­tost tvo­řit a při­spí­vat spo­leč­nos­ti jiným způ­so­bem, a tak jsme ji vyu­ži­li. Zjis­ti­li jsme, že život při­ná­ší růz­né situ­a­ce a ome­ze­ní – a na nás zále­ží, jest­li je zvlád­ne­me. A jest­li pokra­ču­je­me ve cvi­če­ní – pro­to­že to pomá­há zvlá­dat i hod­ně nesta­bil­ní časy.

Chce­te vědět více o tom, jak jsme strá­vi­li čas “v karan­té­ně”? Zača­li jsme člán­kem “Aiki­do v čase koro­na­vi­ru – jak posí­lit svo­ji imu­ni­tu (nejen pro aiki­dis­ty)”, a pak jsme ve stej­ném duchu pra­co­va­li celé 3 měsí­ce. Tady je výběr z našich akti­vit:

  • děla­li jsme onli­ne tré­nin­ky pro děti i dospě­lé
  • toči­li jsme videa “domá­cí těles­ná výcho­va” – aby rodi­če moh­li cvi­čit s dět­mi doma
  • dal­ší videa jsme natá­če­li pro naše dospě­lé čle­ny, hlav­ně pro začá­teč­ní­ky
  • zapůj­či­li jsme našim čle­nům na doma žíněn­ky a dře­vě­né zbra­ně
  • posi­lo­va­li jsme naši onli­ne komu­ni­tu
  • hned jak to šlo jsme děla­li pra­vi­del­né cvi­če­ní ven­ku

 

Online tréninky

Hned po vyhlá­še­ní nou­zo­vé­ho sta­vu jsme přes apli­ka­ci Zoom zača­li s onli­ne tré­nin­ka­mi pro dospě­lé. Jejich nápl­ní bylo cvi­če­ní se zbra­ně­mi, základ­ní pohy­by, tech­ni­ka úto­ků, posil­ňo­vá­ní, nata­ho­vá­ní, decho­vá cvi­če­ní… bylo pře­kva­pi­vé, kolik se toho dá udě­lat v aiki­dě bez part­ne­ra.

Někdy se nás na onli­ne tré­nin­ku sešlo téměř tři­cet a mno­hým z nás to pomoh­lo zůstat u pra­vi­del­né­ho pohy­bu a pře­ko­nat psy­chic­ky nároč­ný čas karan­té­ny. Jeden z čle­nů o tom pak napsal:

“Chtěl bych tobě a Van­dě moc podě­ko­vat za onli­ne aiki­do. Bylo to pro mě během posled­ních týd­nů záchyt­ným bodem pro uvol­ně­ní a radost – a taky pro časo­vou ori­en­ta­ci v týd­nu. Když to reflek­tu­ji, bylo to o dost jiné cvi­če­ní jak v Soko­lov­ně, ale prá­vě tím pokra­čo­vá­ní se vším všu­dy (pozdrav na začát­ku a na kon­ci, kimo­no, stej­ný čas) to mělo stej­ně skvě­lou atmo­sfé­ru. Přes­to­že jsme měl někdy pocit, že mi to nejde, mě to mys­lím hez­ky potré­no­va­lo v trpě­li­vos­ti :)”

Když se uká­za­lo, že karan­té­na bude trvat déle, zaved­li jsme i onli­ne tré­nin­ky pro sku­pi­ny dětí a mlá­de­že. Tak­že náš roz­vrh byl najed­nou pořád­ně plný:

Aby naši čle­no­vé moh­li cvi­čit i doma, zapůj­či­li jsme mno­hým klu­bo­vé žíněn­ky i dře­vě­né zbra­ně.

Videa pro děti – domácí tělesná výchova

Když stát zavřel ško­ly, zjis­ti­li jsme, že hod­ně rodi­čů zůsta­lo doma s dět­mi, kte­ré mají v karan­té­ně ješ­tě méně pohy­bu než obvykle. Tak­že jsme zača­li točit videa s cvi­če­ním, kte­ré by moh­li pou­žít nejen rodi­če malých aiki­dis­tů ale všich­ni rodi­če, kte­ří si chtě­jí se dět­mi zacvi­čit. Postup­ně jsme vytvo­ři­li sérii něko­li­ka člán­ků s inspi­ra­cí pro “domá­cí těles­nou výcho­vu”:

Videa pro dospělé

Záro­veň jsme zve­řej­ni­li 15 instruk­táž­ních videí pro dospě­lé – beze zbra­ní i se zbra­ně­mi. Hlav­ně pro začá­teč­ní­ky, aby měli infor­ma­ce, jak můžou cvi­čit doma i mimo onli­ne tré­nin­ky.

Fun­go­va­lo to, jeden z čle­nů nám napsal:

“… opět musím podě­ko­vat za cvi­če­ní po netu. Dává mi to pocit, že vše pokra­ču­je a žád­ný virus tady není. Že nor­mál­ně pokra­ču­jí tré­nin­ky aiki­da. A to mám na mys­li plno­hod­not­né tré­nin­ky v tělo­cvič­ně. Za těch pár onli­no­vek jsem se nau­čil poma­lu více než na hodi­nách základ­ní­ho výcvi­ku. Ano oprav­du mám ten pocit. Dostá­va­jí se mi ty kro­ky a pohy­by pěk­ně pod kůži. Je prav­da, že si den­ně ale­spoň chvil­ku zacvi­čím s džo, nebo si jen tak cho­dím kro­ky. Abych neza­po­mněl. Jak už jsem psal tak džo jsem si oprav­du oblí­bil. Vozím si ho i na cha­lu­pu a cvi­čím na zahra­dě toče­ní a sesta­vy. Tak­že pod­tr­že­no sečte­no super pará­da.”

Cvičení venku

A začát­kem květ­na, když vlá­da povo­li­la spor­to­vá­ní ven­ku, jsme nabíd­li jeden tré­nink na spor­tov­ním hřiš­ti Soko­la Vino­hra­dy. Pra­vi­del­ně se nás tam schá­ze­lo přes 20, cvi­či­li jsme ve vel­kých vzdá­le­nos­tech se zbra­ně­mi.

Online komunita

Během karan­té­ny jsme s naši­mi čle­ny i ostat­ní­mi klu­by hod­ně komu­ni­ko­va­li onli­ne. Pro náš klub jsme vytvo­ři­li vel­mi aktiv­ní sou­kro­mou sku­pi­nu na Face­boo­ku, roze­sí­la­li jsme desít­ky news­let­te­rů, v tom nej­vět­ším “uza­vře­ní” spo­leč­nos­ti jsme si hod­ně tele­fo­no­va­li. Naši uči­te­lé a uči­tel­ky měli kaž­dý týden onli­ne schůzku, kde dis­ku­to­va­li o dal­ším postu­pu.

Po tom všem, na kon­ci karan­té­ny, jsme dosta­li mail, kte­rý ty tři měsí­ce krás­ně shr­nul:

“sko­ro je mi líto, že to kon­čí. Těším se na tatat­mi to je prav­da. On-line cvi­če­ní bylo ale něco nové­ho, zají­ma­vé­ho. Bylo to obje­vo­vá­ní pohy­bu, obje­vo­vá­ní před­sta­vy toho dru­hé­ho. Cítil jsem pohyb těla a uvě­do­mo­val si, když jsem něco dělal špat­ně, nebo nao­pak dob­ře. Tím, že jsem v té před­sí­ni byl sám musel jsem se spo­leh­nout sám na sebe. A pokud člo­věk zjis­tí, že to jde, zís­ká vět­ší důvě­ru v sebe sama. Vím to, pro­to­že jsem to zažil  něko­li­krát už v pra­cov­ním živo­tě. Být hozen do vody a pla­vat. A ten pocit, to zjiš­tě­ní, že jsem se neu­to­pil a pla­vu, ten je k neza­pla­ce­ní. Člo­vě­ka to straš­ně posí­lí. Díky tobě a tvým tré­nin­kům po síti se mi něco podob­né­ho sta­lo i v aiki­du. Jsem stá­le začá­teč­ník i když mi džo létá v ruce sko­ro samo. Ale při cvi­če­ní na zahra­dě cítím, že je to lep­ší a lep­ší. Tak Mar­ti­ne, díky za cvi­če­ní a díky za to, že jsme zůsta­li spo­lu i na dál­ku.”

Opravdu, nebyli jsme ve válce

Jen jsme pro vzniklou situ­a­ci pou­ži­li prin­ci­py aiki­da:

  • zůsta­li jsme uvol­ně­ní a záro­veň aktiv­ní
  • pro­zkou­ma­li jsme situ­a­ci ve spo­leč­nos­ti
  • při­způ­so­bi­li jsme se a záro­veň jsme našli způ­so­by, jak může­me pokra­čo­vat v naší ces­tě
  • krá­če­li jsme dál vpřed

Zdá se, že koro­na­vi­rus nás v mno­ha ohle­dech posí­lil. A my víme, že žít a cvi­čit může­me i za vel­mi neob­vyk­lých pod­mí­nek. A že spo­lu doká­že­me zvlád­nout i těž­ké časy. Díky vám všem, kte­ří jste se na tom podí­le­li, byla to skvě­lá zku­še­nost!

A co bude dále?

Od kon­ce květ­na už, v mír­ně ome­ze­ném roz­vr­hu, cvi­čí­me spo­leč­ně v tělo­cvič­ně. S naším uči­tel­ským týmem jsme si udě­la­li pra­cov­ní víkend v pří­ro­dě na Svo­bod­ném stat­ku, zhod­no­ti­li situ­a­ci a plá­no­va­li naši dal­ší čin­nost.

V červ­nu chys­tá­me malé semi­ná­ře pro děti i dospě­lých, abychom si vyna­hra­di­li dva měsí­ce bez tré­nin­ků. Na léto máme naplá­no­va­nou let­ní ško­lu na Vyso­či­ně a inten­ziv­ně při­pra­vu­je­me novou sezó­nu. Život i tré­nink pokra­ču­jí.