Příručka pro začátečníky

Ke cvi­če­ní aiki­da nepo­tře­bu­je­te žád­né zvlášt­ní doved­nos­ti, fyzic­ké před­po­kla­dy nebo nadá­ní. Dokon­ce nezá­le­ží ani na vašem věku nebo momen­tál­ní zdat­nos­ti. Pokud bude­te pra­vi­del­ně cvi­čit, bude­te se učit a růst. To je celé tajemství.

V pra­vi­del­ném cvi­če­ní se totiž skrý­vá vše­chen roz­voj − fyzic­ký i men­tál­ní, bojo­vý i duchov­ní. Víme to, pro­to­že jsme už vidě­li stov­ky nej­růz­něj­ších začá­teč­ní­ků − a všich­ni, kte­ří vytr­va­li v tré­nin­ku, se postup­ně sta­li pokro­či­lý­mi. Konec kon­ců, my všich­ni a i naši uči­te­lé jsme jed­nou byli začá­teč­ní­ky, přes­ně jako vy.

Tak­že dopo­ru­če­ní čís­lo jed­na je – vyhraď­te si na aiki­do pra­vi­del­né mís­to ve svém kalen­dá­ři a absol­vuj­te co nej­ví­ce tré­nin­ků ze základ­ní­ho kur­zu. Po něko­li­ka týd­nech uvi­dí­te, kolik jste se toho nau­či­li, a v dódžó se bude­te cítit jako doma. 

Dru­hé dopo­ru­če­ní je: vší­mej­te si roz­dí­lů. Vší­mej­te si, jak cvi­čí­te a porov­nej­te to s tím, jak jste cvi­či­li na minu­lém tré­nin­ku. Všim­ně­te si roz­dí­lu mezi tím, jak dělá­te tech­ni­ku vy a jak ji uka­zu­je uči­tel. Všim­ně­te si ve své vlast­ní tech­ni­ce, jaký pohyb nebo směr vychý­lí part­ne­ra lépe. Pros­tě vní­mej­te roz­dí­ly – pro­to­že když si vší­má­me roz­dí­lů, a pak dělá­me věci jinak, učí­me se v kaž­dém momen­tu naše­ho života. 

Jed­no­du­še: pra­vi­del­ně cvič­te a vší­mej­te si, co dělá­te. A po pár týd­nech zjis­tí­te, jak moc jste se už nau­či­li a o kolik lépe vaše tělo funguje.