Příručka pro začátečníky

Říká se, že japon­ská bojo­vá umě­ní začí­na­jí a kon­čí zdvo­ři­los­tí. Eti­ke­ta vytvá­ří rámec bez­pe­čí a respek­tu, ve kte­rém může­me spo­leč­ně cvi­čit bojo­vé tech­ni­ky a při­tom se roz­ví­jet a zůstat přátelé.

I když vám na začát­ku může japon­ská eti­ke­ta při­pa­dat tro­chu exo­tic­ká, po pár tré­nin­cích se vám úklo­na bude zdát stej­ně při­ro­ze­ná jako podá­ní ruky. A oprav­du to tak je – úklo­na je v japon­ské kul­tu­ře oby­čej­né a záro­veň vstříc­né vyjá­d­ře­ní úcty k dru­hým, jako je podá­ní ruky u nás.

Začá­teč­ní­ci obvykle rych­le odpo­zo­ru­jí těch něko­lik pra­vi­del, kte­rá pou­ží­vá­me na tata­mi, tak­že tady je jen jejich krát­ké shrnutí:

• Při vstu­pu do dódžó a při vstu­pu na tata­mi se uklá­ní­me smě­rem k obra­zu zakla­da­te­le aiki­dó, Mori­he­ie Ueši­by. Totéž dělá­me, když z tata­mi nebo z dódžó odcházíme.
• Když vstu­pu­je­te na tata­mi, odlož­te své pře­zův­ky na kra­ji tata­mi, špič­ka­mi od tata­mi a pata­mi k tatami.
• Krát­ké seze­ní před tré­nin­kem nám pomá­há vrá­tit se do své­ho stře­du a při­pra­vit se na tré­nink, při závě­reč­ném seze­ní máme chví­li na inte­gra­ci toho, co jsme během cvi­če­ní získali.
• Při spo­leč­ném pozdra­vu na začát­ku tré­nin­ku říká­me „onegaišimas(u)“ (pros­ba o „pozor­nost“), na kon­ci tré­nin­ku děku­je­me slo­vy „dómo ari­ga­tó gozaimaš(i)ta“ (samohlás­ky v závor­kách jsou neznělé).
• Na začát­ku i na kon­ci kaž­dé­ho jed­not­li­vé­ho cvi­če­ní s part­ne­rem se navzá­jem ukláníme.
• I když si vez­me­me na cvi­če­ní něja­kou zbraň (meč, tyč, nůž), na začát­ku a na kon­ci cvi­če­ní ji zdra­ví­me úklonem.
• Pokud při­jde­te poz­dě na tré­nink, je to v pořád­ku, to se občas sta­ne. Posaď­te se na kraj tata­mi a vyčkej­te, až vás uči­tel pozve dovnitř. To je náhra­da za úvod­ní pozdrav, kte­rý jste zmeš­ka­li a pomů­že vám nala­dit se na atmo­sfé­ru, kte­rá je v dódžó. A pokud jste při­šli až po roz­cvič­ce, tak se také tro­chu roz­cvič­te sami.
• Pokud potře­bu­je­te z hodi­ny ode­jít dřív, řek­ně­te to uči­te­li a roz­luč­te se s ním. Stej­ně se ohlas­te, pokud potře­bu­je­te opus­tit tata­mi kvů­li toa­le­tě, pití nebo momen­tál­ní nevol­nos­ti. Toto pra­vi­dlo má pří­mý bez­peč­nost­ní důvod − uči­tel je zod­po­věd­ný za dění na tata­mi a musí vědět, jest­li odchá­zí­te do kina (a popře­je vám hez­ký večer), nebo pro­to­že se vám motá hla­va (kdy může něko­ho požá­dat, aby vás dopro­vo­dil na tramvaj).
• Sou­čás­tí atmo­sfé­ry dódžó je, že star­ší stu­den­ti pomá­ha­jí mladším.

Všech­na tato pra­vi­dla mají svůj smy­sl a pomá­ha­jí nám vytvá­řet atmo­sfé­ru sou­stře­dě­ní a roz­vo­je, kte­rou máme na tata­mi tak rádi. Tak­že vás zvu, abys­te kaž­dou úklo­nu napl­ni­li vdeč­nos­tí nebo respektem.