Letní škola Stefana Stenudda v Plzni, červenec 2011

Den prv­ní, pátek. Do plzeň­ské­ho dojo ukry­té­ho mezi teni­so­vý­mi kur­ty v Bor­ském par­ku jsme dora­zi­li krát­ce po devá­té hodi­ně ráno, rych­le jsme se pozdra­vi­li s ostat­ní­mi, pře­vlék­li se do gi a o pár minut poz­dě­ji začí­nal prv­ní tré­nink let­ní ško­ly Ste­fa­na Ste­nud­da. Na roz­díl od minu­lých roč­ní­ků se jed­na­lo o tré­nink se zbra­ně­mi, tré­no­va­li jsme správ­ný postoj a vyjá­d­ře­ní zámě­ru. Po tré­nin­ku jsme zašli do teni­so­vé restau­ra­ce na piz­zu a až do odpo­led­ní­ho tré­nin­ku usi­lov­ně trá­vi­li. Po odpo­led­ním tré­nin­ku opět pořád­ný nášup a pak hra­ní „šti­chů“ až do půl dva­nác­té, kdy jsme byli pod tla­kem vět­ši­ny nuce­ni zhas­nout a jít spát.

V sobo­tu ráno se sešli zástup­ci naše­ho vino­hrad­ské­ho dojo u nápo­jo­vých auto­ma­tů ke spo­leč­né sní­da­ni. Ven­ku bylo chlad­no a prše­lo, nála­du jsme si ale zka­zit nene­cha­li. Dopo­led­ní tré­nink byl ten­to­krát beze zbra­ní, oběd opět v teni­so­vé restau­ra­ci a před odpo­led­ním tré­nin­kem pro­bí­ha­li zkouš­ky na kyu, na kte­ré jsme se všich­ni rádi podívali.Večer po tré­nin­ku jsme se pak vyda­li na prů­zkum Plz­ně, opět kar­ty a do hajan.

V nedě­li ráno nás za okny při­ví­ta­lo opět chlad­né poča­sí a déšť. Po před­cho­zích dnech jsme už začí­na­li být ze cvi­če­ní dost roz­lá­ma­ní a tak jsme dou­fa­li, že nás pro dnešek bude Ste­fan tro­chu šet­řit. Dopo­led­ní tré­nink vypa­dal naděj­ně – cvi­či­lo se se zbra­ně­mi. Na obě­do­vou pau­zu jsme šli ten­to­krát do restau­ra­ce u Švej­ka, kde jsme se potka­li i se Ste­fa­nem a byli svěd­ky jeho odbub­lin­ko­vá­vá­ní piva. Kdo neza­žil, neu­vě­ří. Někte­ří z nás si k obě­du dali peče­nou kach­nu a kdo­ví­proč tak inspi­ro­va­li Ste­fa­na ke cvi­če­ní koshi nage na odpo­led­ním tré­nin­ku. Po tré­nin­ku jsme všich­ni řád­ně potlu­če­ní a Ste­fan sli­bu­je, že zno­vu bude­me koshi nage cvi­čit nejdřív za pět let. Večer opět veče­ře v restau­ra­ci, hra­ní karet a spá­áá­nek.

Pon­dě­lí ráno. Poča­sí se začí­ná tro­chu umoud­řo­vat a já odklá­dám jed­nu ze svých šes­ti vrs­tev oble­če­ní. Spo­leč­ná sní­da­ně u auto­ma­tů, dopo­led­ní tré­nink beze zbra­ní, odpo­led­ní opět se zbra­ně­mi. Úto­čí­me na své­ho sou­pe­ře zákeř­ně zpo­za rohu nebo se sna­ží­me dostat z obklí­če­ní celé sku­pin­ky útoč­ní­ků. Je to něco tro­chu jiné­ho, než na co jsme zvyklí, a všich­ni si tré­nink náram­ně uží­vá­me. Odpo­led­ne po tré­nin­ku vyrá­ží naše sku­pin­ka na prů­zkum míst­ní čoko­lá­dov­ny U Mls­né­ho kocou­ra. Čoko­lá­du děla­jí výbor­nou, pokud někdy bude­te mít ces­tu do Plz­ně, vře­le ji dopo­ru­ču­ji navští­vit.

V úte­rý ráno se opět schá­zí­me u auto­ma­tů a spo­leč­ně sní­dá­me. Čeká nás posled­ní den let­ní ško­ly a ve vzdu­chu je to znát. Mezi tré­nin­ky se balí­me a po posu­nu­tém odpo­led­ním tré­nin­ku se sklá­dá­me do auta a vyrá­ží­me směr Pra­ha.

(Text Lucie Dvo­řá­ko­vá. Fot­ky Pet­ra Špir­ko­vá, dal­ší najde­te tady a tady.)