Naše letní škola 2011

Tak a je to za námi. Sedm dní v Třeš­ti uteklo jako voda. Pro něko­ho to byla jeho prv­ní let­ní ško­la, pro ostří­le­né har­cov­ní­ky dal­ší zářez na paž­bě. V pon­dě­lí ráno dora­zi­la pře­váž­ná část účast­ní­ků, při­čemž někte­ří dokon­ce se znač­ným před­sti­hem, aby si stih­li zabrat vhod­ný pelí­šek – jen Luboš ale vstá­val ve 4 ráno, a jeli­kož i sle­pi­ce mají v tuto nelid­skou hodi­nu ješ­tě půl­noc, je tře­ba oce­nit jeho zápal pro boj o jedi­nou míst­ní žíněn­ku.

Po prázd­ni­no­vém dovo­len­ko­vá­ní a nic­ne­dě­lá­ní dal začá­tek let­ní ško­ly cel­kem zabrat, s postu­pem času a při­bý­va­jí­cí­mi mod­ři­na­mi a odře­ni­na­mi to ale bylo čím dál, tím lep­ší a letoš­ní třešťský troj­boj: med­věd – aris­to­krat – medi­ta­ce už nám ke kon­ci nedě­lal tako­vý pro­blém, jako zpo­čát­ku. Urči­tě na tom měla vel­kou záslu­hu i Anka a její pohy­bo­vé hodi­ny, kte­ré i přes počá­teč­ní roz­pa­ky skli­di­ly znač­ný úspěch stej­ně jako taneč­ní kre­a­ce někte­rých akté­rů – kdo viděl, neza­po­me­ne, kdo nebyl a nevi­děl, má smůlu, ale snad bude mít štěs­tí příš­tě.

Stře­da, jakož­to odpo­čin­ko­vý den, se nes­la ve zna­me­ní kou­pá­ní v lomu a shi­at­su. Kuba („malý“ nebo také „Mr. Blond“ – niko­li Bond) a Dima se roz­hod­li poko­řit tam­ní hou­pač­ku a před­vést něja­ká ta sal­ta a výmy­ky a šip­ky, kte­ré pocti­vě natré­no­va­li doma, nicmé­ně hou­pač­ka byla jiné­ho názo­ru a tak si dali klu­ci pěk­ně na čuňu. Svý­mi krko­lom­ný­mi kous­ky nicmé­ně skli­di­li potlesk obe­cen­stva a zahan­bit se nene­chal ani náš nejmlad­ší aiki­dis­ta Ond­ra. A zatím­co jed­ni ská­ka­li, jiní se kocha­li a foti­li a někte­ří si vyzkou­še­li i pád­lo­vá­ní ve sty­lu Old Shat­ter­han­da,. A i když jejich loď nemě­la ústa sta­ré ženy, neby­lo o uto­pen­ce nou­ze. Násled­né shi­at­su si všich­ni pochva­lo­va­li, jen „malý“ Jar­da poslé­ze podotkl, že by neby­lo mar­né, mít v oddí­lu více holek, jeli­kož masí­ro­vat pán­ský zadek mu nepři­pa­dá zas až tak super.

S blí­ží­cím se kon­cem let­ní ško­ly bylo straš­ně zají­ma­vé sle­do­vat, jak i přes zvý­še­nou spo­tře­bu náplas­tí a obi­na­del, jedou všich­ni na plný plyn. Není nad to, když si při vstá­vá­ní ze sei­zy při­pa­dá­te zra­lí na výmě­nu kdeja­ké­ho klou­bu a poté, jakmi­le dora­zí­te k part­ne­ro­vi, na vše rázem zapo­me­ne­te a nekom­pro­mis­ně se navzá­jem zni­čí­te. Pak opět zved­ne­te svou ima­gi­nár­ní hůl a jako mis­tr Yoda odkul­há­te, zato však s ješ­tě vět­ším úsmě­vem než před chvil­kou, jeli­kož se nesku­teč­ně baví­te. I to ale někte­rým bylo málo a s rados­tí si dáva­li do těla i ve vol­ných chví­lích.

Naštěs­tí všich­ni pře­ži­li a i sobot­ní zkouš­ky pro­běh­ly (ale nebu­de­me se moc chvá­lit, všich­ni ví, jak jsme úžas­ní a skvě­lí… a skrom­ní). Ve zkrat­ce: Luboš s Jar­dou si vyhá­ze­li 1 kyu, Pavel se nám oblé­kl do haka­my (a ke vše­o­bec­né­mu zkla­má­ní se v ní na násled­ném tré­nin­ku neza­bil), Boris stá­le ješ­tě v bílé, ale už na 3 kyu, Kuba s Luc­kou na 4 a Voj­ta si vybo­jo­val 6.

Vše jsme zakon­či­li spo­leč­ným neděl­ním obě­dem a závě­rem je tře­ba dodat, že si všich­ni let­ní ško­lu nesmír­ně uži­li. Jeli­kož však znač­ná část účast­ní­ků pro­padla těž­ké­mu kar­ba­nu ve for­mě karet a kos­tek (samo­zřej­mě Lubo­šo­va vina), je tře­ba pozna­me­nat, že by neby­lo záhod­no pořá­dat příští let­ní ško­lu v Las Vegas, či Mon­te Car­lu. A pro­to se bude­me zase těšit na dal­ší Třešť a míst­ní tata­mi.

(Text Lucie Arle­tho­vá, fot­ky Geor­gia Asla­ni­dou)