Kurz první pomoci pro učitele

V září jsme vysla­li naše uči­te­le dětí na zážit­ko­vý kurz prv­ní pomo­ci. Kurz pro nás a pro les­ní škol­ky vytvo­ři­la na míru spo­leč­nost PrPom (http://www.prpom.cz/) a byl zamě­řen na prv­ní pomoc dětem. Účast­ni­li se Jana a oba Jar­do­vé – zážit­ky Jar­du Spur­né­ho si může­te pro­číst níže:

Na začát­ku se pro­bí­ra­la teo­rie prv­ní pomo­ci, někte­ré věci jsme si moh­li i zkou­šet navzá­jem. Už tady byly do pro­gra­mu vsu­nu­ty krát­ké neče­ka­né mode­lov­ky – napří­klad jeden z lek­to­rů nená­pad­ně zmi­zel ven a pak jsme sly­še­li křik. Vyběh­li jsme ven a tam ležel zra­ně­ný člo­věk s masiv­ním krvá­ce­ním. Zasta­vo­val jsem mu krvá­ce­ní vtla­če­ním prs­tů do rány, jen jsem u toho zapo­měl na ruka­vi­ce. Tak­že mi lek­to­ři při­nes­li leb­ku, ve kte­ré byly líst­ky s názvy nemo­cí, prý abych si vytá­hl, čím jsem se mohl naka­zit. (Pona­u­če­ní pro mě – při­dat do lékár­nič­ky ruka­vi­ce a pou­ží­vat je).

V samot­ných mode­lo­vých situ­a­cích jsme byli vždy tři, abychom si moh­li vyzkou­šet a zažít tři růz­né role.

Nejdří­ve jsem byl pozo­ro­va­tel, tak­že jsem pozo­ro­val vybra­nou posta­vu a zapi­so­val body postu­pu zachra­ná­ře. Po akci jsem se mohl k situ­a­ci ješ­tě vyjá­d­řit. Tohle pro­běh­lo pro mě vcel­ku v poho­dě.

Ve dru­hé situ­a­ci naše sku­pi­na dosta­la pří­pad domá­cí­ho nási­lí. Hrál jsem roli opi­lé­ho man­že­la, kte­rý se hádal s man­žel­kou, ohro­žo­val dítě a při hád­ce bod­nul man­žel­ku nožem do steh­na a ješ­tě zabra­ňo­val vstu­pu záchra­ná­řům. Už jenom když jsem si roli četl mi bylo špat­ně. Klu­ci nás namas­ko­va­li a mně dali paná­ka rumu, abych si s ním vyplách pusu. Tak­že jsem fakt páchl jako opi­lec, do role jsem se vžil a byla to zába­va.

Ve tře­tí roli jsem byl záchra­ná­řem, kte­rý se při­bli­žo­val k mís­tu neho­dy autem. Na mís­tě byl křik a pani­ka – již při pří­cho­du jsem cítil obrov­ský stres. Když jsem při­stou­pil k pora­ně­né, kte­rá měla hole­ní kost ven­ku a ješ­tě kři­če­la boles­tí, jsem nevě­děl co mám dělat. To, že kři­če­la “co je s mým dítě­tem?” jsem si ani nevši­ml, tak­že jsem žád­né dítě ani nehle­dal. Mís­to toho jsem jí uklid­ňo­val, že bude v pořád­ku a když upa­da­la do bez­vě­do­mí, tak jsem jí udě­lal mís­to. Odsu­nul jsem taš­ku, kte­rá ved­le ní leže­la a ani jsem si nevšim­nul, že je to nosít­ko na dítě (i s dítě­tem). Pros­tě totál­ní vyho­ře­ní. Ješ­tě dva dny po kur­zu mi z toho neby­lo vnitř­ně nej­líp. Pak se to ale srov­na­lo a já jsem z toho doká­zal vytě­žit pona­u­če­ní.

Závě­rem bych chtěl pochvá­lit všech­ny lek­to­ry: Ond­ru, Micha­la i Voj­tu. Jejich před­nes, ukáz­ky, mas­ko­vá­ní byly pro­fe­si­o­nál­ní. I když jsme vědě­li, že je to hra, tak v mode­lo­vé situ­a­ci jako u sku­teč­né záchra­ny. Navíc to byla zába­va. Z kur­zu si hod­ně odná­ším a všem dopo­ru­ču­ji!