Galerie našich akcí

Náš fran­couz­ský uči­tel, šihan Franck Noel, vede v Tou­lou­se klub s názvem La Rose­raie – tedy v Růžo­vá zahra­da. Mar­tin a Van­da Švih­lo­vi (hlav­ní uči­te­lé z Vino­hrad) tam letos po del­ší době zale­tě­li na týden­ní návště­vu. Níže je jejich deník – píše ho Mar­tin a pod tex­tem najde­te i pár obrázků.

Do Tou­lou­se jsme pra­vi­del­ně jez­di­li jed­nou za rok na posled­ní týden sezó­ny. Ten­to posled­ní týden měl totiž hned něko­lik výhod: na pra­vi­del­ných hodi­nách se cvi­či­li vždy něja­ké spe­ci­a­li­ty, v sobo­tu přes den byl Franc­kův semi­nář nabi­tý jeho star­ší­mi žáky z celé Fran­cie a večer byla vel­ká spo­leč­ná párty.
Pak se ale naro­di­la naše dce­ra Bar­bor­ka, spa­ní v dódžó pře­sta­lo pro nás fun­go­vat a my za Franc­kem jez­di­li na semi­ná­ře, kde bylo více pohod­lí. Letos jsme se k naší jihofran­couz­ské tra­di­ci vrá­ti­li a stá­lo to za to – týden­ní cvi­če­ní i spe­ci­ál­ní víken­do­vý seminář.

Letě­li jsme z Pra­hy pří­mou lin­kou na noc, a tak nás v Tou­lou­se při­ví­ta­li měsíc v úplň­ku a náš pří­tel a uči­tel aiki­da Gas­ton Nic­co­le­si, kte­rý nás dove­zl k sobě domů. Bylo poz­dě, tak­že po při­ví­tá­ní jsme zvlád­li tak ako­rát usnout.

Naštěs­tí, ran­ní tré­nin­ky jsou v Tou­lou­se až v poled­ne. Měs­to je totiž na jihu Fran­cie, kou­sek od Špa­něl­ska. Tak­že tam v poled­ne všich­ni sla­ví sies­tu a pra­cu­jí­cí aiki­dis­té si mís­to na oběd odbí­ha­jí na hodin­ku na tata­mi. V dódžó jsme kro­mě obvyk­lých domá­cích potka­li přá­te­le ze Špa­něl­ska, Por­tu­gal­ska i Švéd­ska. Na tata­mi bylo plno v poled­ne i večer – tedy jest­li je 20 lidí na Franc­kův tré­nink “plno”. Prů­měr­ný tech­nic­ký stu­peň na žíněn­ce je něco kolem 3 danu, tak­že se cvi­čí hez­ky v tempu.

Ve stře­du se v poled­ne tré­nink není, tak­že jsme strá­vi­li den na neda­le­kém kou­pa­liš­ti. Večer byla hodi­na s džo, pak hodi­na beze zbra­ní a poté schůze u piva. Pro­to­že však pro­bí­ha­la hlav­ně ve fran­couz­šti­ně, byli jsme poměr­ně brzy doma.

Ve čtvr­tek jsme po poled­ním tré­nin­ku jeli navští­vit Ser­ge­je, rus­ké­ho uměl­ce usa­ze­né­ho v Tou­lou­se. Ser­gej již dlou­hou dobu cvi­čí u Franc­ka, avšak něko­lik let žil i v Pra­ze a občas učil zbra­ně v našem dódžó. Sedě­li jsme v nád­her­né vni­t­rob­lo­ko­vé zahra­dě a Ser­gej nám ser­ví­ro­val cid­re a přesla­ze­nou citró­no­vou tar­ta­let­ku, kte­rou prá­vě vytá­hl z trouby.

Odpo­led­ne uply­nu­lo jako voda a byl čas jet na večer­ní tré­nink – Van­da šla na Franc­ko­vu hodi­nu a já s Gas­to­nem na tré­nink v jeho dódžó v neda­le­kém Cug­naux. Cvi­či­li jsme tam s džo a mně se spo­ji­lo něko­lik zají­ma­vých detai­lů z Franc­ko­va pří­stu­pu ke zbra­ním. Po tré­nin­ku byly zkouš­ky na závěr roka (dokon­ce jsem dělal uke­ho pro mla­dé­ho a talen­to­va­né­ho kan­di­dá­ta na 5. kjú), a pak opět pose­ze­ní u vína.

V pátek bylo opět cvi­če­ní v poled­ne a večer. V poled­ne bylo plno a Franck opa­ko­val a spo­jo­val věci, kte­ré jsme pro­bí­ra­li během týd­ne. Večer­ní tré­nink byl však výji­meč­ný – Gas­ton ve svém domě zor­ga­ni­zo­val malou osla­vu, a tak na tré­nink do La Rose­raie nikdo nepři­šel. Tedy kro­mě mně a Ser­ge­je, kte­rý občas v tom­to čase suplu­je Franc­ka. Tak­že jsme hodi­nu a čtvrt cvi­či­li ve dvou a já se dově­děl hro­ma­du věcí o tom, jak Franck kon­stru­u­je vyu­čo­vá­ní i tech­ni­ky. Ser­gej u něj totiž absol­vo­val něko­lik semi­ná­řů pro uči­te­le. Po tré­nin­ku jsem se vrá­til ke Gas­to­no­vi na typic­ky fran­couz­skou veče­ři a sti­hl něko­lik dis­ku­zí nejen o aiki­dě (a naštěs­tí nejen ve fran­couz­šti­ně a španělštině).

O víken­du byl v Tou­lou­se neob­vyk­lý semi­nář. Franck pozval dal­ších osm míst­ních uči­te­lů – pět pátých danů a tři čtvr­té dany, kte­ří se podě­li­li o 10 hodin víken­do­vé­ho cvi­če­ní. Vidět a zažít tolik pří­stu­pů k aiki­du najed­nou byl vel­mi pří­jem­ný záži­tek pro nás a také pro dal­ších při­bliž­ně 100 aiki­dis­tů ze sed­mi okol­ních klu­bů. Zámě­rem semi­ná­ře bylo totiž hlav­ně pro­po­jit lidi z regi­o­nu. Když Franck neve­dl hodi­nu, cvi­čil jako všich­ni ostat­ní. Během dvou dnů pocti­vě padal a vstá­val při­bliž­ně 8 hodin – pova­žu­ji to za hezkou inspi­ra­ci pro nás mlad­ší učitele.

Zají­ma­vos­tí také bylo, že výtě­žek ze semi­ná­ře a násled­né pár­ty byl určen orga­ni­za­ci Méde­cins du Mon­de (Léka­ři svě­ta). Její zástup­ce dokon­ce na semi­ná­ři před­ná­šel o jejich čin­nos­ti. Bylo to vel­mi pěk­ně pro­po­je­ní prin­ci­pů aiki­da a huma­ni­tár­ní čin­nos­ti – tím­to způ­so­bem se vybra­lo úcty­hod­ných 4000 Euro.
Závě­reč­ný večí­rek byl v krás­ných pro­sto­rech La Gra­ne­rie http://www.la-grainerie.net/ – býva­lé­ho vojen­ské­ho objek­tu, kde v sou­čas­nos­ti síd­lí nový cir­kus. Živá jaz­zo­vá kape­la, hod­ně vína, spo­le­čen­ské­ho i aiki­dis­tic­ké­ho poví­dá­ní, jíd­lo a tanec. Fran­couz­sko se vším všudy!

Tak­že shr­nu­tí závě­rem – posled­ní týd­ny sezó­ny najde­te v Dojo La Rose­rai v Tou­lou­se vyni­ka­jí­cí cvi­če­ní i spo­leč­nost. Pokud byd­lí­te v dódžó (tak jako Špa­ně­lé a Švé­do­vé a před lety i my), jedi­ným nákla­dem je leten­ka, jíd­lo ze super­mar­ke­tu a sym­bo­lic­ký popla­tek za cvi­če­ní. Vře­le to dopo­ru­ču­ji obzvláš­tě stu­den­tům, kte­ří v té době již mají po zkouš­ko­vém a nemu­sí si brát dovo­le­nou z práce.

(PS: Fot­ky jsou z ces­to­vá­ní a spo­le­čen­ských akcí, na tré­nin­cích jsme nefo­ti­li ale cvičili.)