Galerie našich akcí

Ost­rov Olé­ron je pro mno­ho lidí nezná­mou čás­tí Fran­cie – tedy dokud se nedo­ví, že sotva něko­lik kilo­me­t­rů od ost­ro­va se nachá­zí svě­to­vě zná­má Pev­nost Boyard. Pro nás má však Olé­ron jiný význam – už po něko­lik dese­ti­le­tí se zde koná let­ní ško­la Aikido.

Cvi­čí se 12 dní, 4 hodi­ny den­ně. Pod vede­ním uči­te­le Gasto­na Nicho­les­si je to skvě­lá šan­ce se něče­mu nové­mu při­u­čit. A taky zís­kat vzpo­mín­ky na zby­tek života.

Už jen samot­ná ces­ta tam nám byla zkouš­kou – dlou­hé oče­ká­vá­ní nezná­mé­ho nás drže­lo ve vytr­že­ní a taky nepo­moh­lo, že jsme sedě­li dva dny v autě a spa­li na odpo­čí­va­dle při dál­ni­ci. Zají­ma­vá zku­še­nost – prv­ní na naší ces­tě a ani z dale­ka ta poslední.

Fran­cie je, pře­ce jen, země plná zázraků.

Je to výzva, nepod­dat se kouz­lu oce­á­nu a nád­her­né pří­ro­dy a pokra­čo­vat v cvi­če­ní. V odpo­led­ních pauzách- pokud bylo hez­ky- jsme jez­di­li k vodě nebo po památ­kách (navští­vi­li jsme Ole­ron­ský maják s výhle­dem na oce­án i měs­to Le cha­te­au d´Oléron s pev­nos­tí a umě­lec­ky-iko­nic­ký­mi domeč­ky v pří­sta­vu), nebo jsme pou­ze odpo­čí­va­li. Na večer jsme se všich­ni sešli a hrá­li kar­ty, poví­da­li si, někte­ří ochut­ná­va­li pocti­vá fran­couz­ská vína, jiní v oka­mži­ku samo­ty pozo­ro­va­li hvězdy. Konec­kon­ců, dny slou­ži­ly k pohy­bu, zatím­co noci k nabí­rá­ní nových sil.

Za 2 týd­ny se mno­ho věcí může změ­nit. Z cizin­ců se sta­nou přá­te­lé, nená­vi­dě­ná Fran­cie se pro­mě­ní na poten­ci­ál­ní budou­cí dovo­le­nou, někte­ří popr­vé ochut­na­jí ústři­ce… tak mno­ho nových život­ních udá­los­tí díky Aiki­du. Aiki­do sku­teč­ně pro­po­ju­je lidi ve všech ohle­dech (zejmé­na ve 2 ráno, kdy nám téměř ule­těl stan- nevěř­te Ole­ron­ské před­po­vě­di poča­sí, prosím).

Pro­to­že sku­teč­ně… víno, sýr, aiki­do a dob­rá spo­leč­nost – co více si člo­věk k doko­na­lé dovo­le­né může přát.