Texty o aikido

“Cen­t­ro­vá­ní je základ­ním nástro­jem aiki­do­ky…” píše Franck Noel v tom­to člán­ku a při­dá­vá také návod, jak cvi­če­ní oprav­du vycen­t­ro­vat. Člá­nek byl původ­ně psán pro uči­te­le, radost však může udě­lat všem. Pře­je­me hez­ké čtení!

Mechanicko-dynamická logika

Princip

Zajis­tě­te, aby cen­t­rál­ní část těla (bři­cho, kyčle/boky, fyzic­ké těžiš­tě, osa) pod­po­ro­va­la jakou­ko­liv akci. Směr akce pro­to musí být v sou­la­du s ori­en­ta­cí těla (boků a břicha).

Cen­t­ro­vá­ní je tedy defi­no­vá­no čin­nos­tí, niko­li pozi­cí (i když pro zjed­no­du­še­ní může­me mlu­vit o vycen­t­ro­va­né pozi­ci, abychom při­po­mně­li výcho­zí nebo cílo­vý bod cen­t­ro­va­né čin­nos­ti). Jeho zhod­no­ce­ní, jeho funkč­nost, se bude lišit pod­le pova­hy půso­be­ní (jeden nebo více smě­rů, napě­tí nebo uvol­ně­ní na kon­takt­ních místech…). 

Význam a souvislost s perspektivou (účelem) aikidó

Cen­t­ro­vá­ní tedy sou­vi­sí s pojmem jed­no­ty těla, sjed­no­ce­ní (ai) se sebou samým, tj. schop­nost opti­ma­li­zo­vat vyu­ži­tí své­ho fyzic­ké­ho poten­ci­á­lu během čin­nos­ti.  Je to jeden z aspek­tů koor­di­na­ce, rov­no­váhy a hos­po­dár­nos­ti, ale nepo­krý­vá tyto kon­cep­ty v plném roz­sa­hu: je potře­ba k cen­t­ro­vá­ní při­dat vyu­ži­tí hmot­nos­ti těla, prá­ci s napětím/uvolněním a otevíráním/zavíráním, spo­je­ní hor­ní a dol­ní čás­ti těla (pou­ži­tí nohou), páky, oto­če­ní a přesuny…

V tom­to pří­pa­dě je cen­t­ro­vá­ní tím, co umož­ňu­je uvě­do­mě­ní si, vyu­ži­tí a respek­to­vá­ní při­ro­ze­ných silo­čar těla, což může­me nazvat správ­nos­tí ges­ta. Vel­ká část tech­ni­ky bude spo­čí­vat v tom, že se tyto silo­čá­ry budou sho­do­vat s lini­e­mi nebo sla­bý­mi mís­ty uke­ho. Tori se sna­ží svým cen­t­ro­vá­ním vyvést uke­ho z jeho centra.

Příklady a různé formy

• Věci jsou rela­tiv­ně jed­no­du­ché, když má akce jen jeden směr… 
  • Asi nej­zře­tel­něj­ším pří­kla­dem je šiho nage: ruce jdou před vámi naho­ru a dolů, jaká­ko­li boč­ní odchyl­ka vede k nerovnováze.
  • Háze­ní iri­mi nage: kon­takt­ní bod (zpra­vi­dla na úrov­ni rame­ne) zůstá­vá před kyčlí; pokud se posu­ne doza­du, kyčel již nemů­že slou­žit jako opo­ra pro akci.
• Obtíž­něj­ší je, když se akce sklá­dá z něko­li­ka smě­rů, kte­ré je tře­ba vyvá­žit: pak musí být výsled­ni­ce půso­bí­cích sil v sou­la­du s ori­en­ta­cí kyčlí/boků. 
  • Pří­klad: uši­ro ryo­te dori: ruce jsou před boky nebo nata­že­né vza­du a uvol­ně­né.  Pokud jsou na stra­ně, výsled­ni­ce již nepro­chá­zí středem. 

• Někdy také uvol­ně­ní způ­so­bí, že impuls není umís­těn v mís­tě kon­tak­tu, kte­rý pak může být mimo cen­t­rum a není to chyba.
• A koneč­ně, nevy­cen­t­ro­va­nost vede k nerov­no­vá­ze a pád je způ­sob, jak se zno­vu vycentrovat.

 

Tradiční pocit a projev

Tra­dič­ní japon­ské uče­ní se o tom­to kva­zi-geo­me­t­ric­kém vyjá­d­ře­ní cen­t­ro­vá­ní nezmi­ňu­je. Na dru­hou stra­nu je střed hoj­ně zmi­ňo­ván: “být svém stře­du”, jed­nat “z bři­cha” atd., což jsou všech­no výra­zy evo­ku­jí­cí spí­še pocit než mecha­nic­ké vysvět­le­ní. Ve sku­teč­nos­ti se však jed­ná o totéž: uvol­ně­ní hor­ní čás­ti těla při­ro­ze­ně pře­ná­ší pocit dolů do bři­cha a to se stá­vá opěr­ným bodem činnosti.

Pocit cen­t­ro­vá­ní se však může sku­teč­ně roz­vi­nout pou­ze při respek­to­vá­ní výše zmí­ně­né mecha­nic­ké logi­ky, jinak hro­zí vel­ké rizi­ko, že se bude­me kla­mat a zůsta­ne­me v oblas­ti autosugesce.

 

Psychologická stránka

Je zřej­mé, že vycen­t­ro­va­né cvi­če­ní (na roz­díl od roz­tříš­tě­né­ho pohy­bu) bude slou­žit jako pod­po­ra pro roz­voj urči­té­ho kli­du cvi­čí­cí­ho, pro jeho sou­stře­dě­ní a poho­to­vost resp. při­způ­so­bi­vost: fyzic­ky vytvo­ře­ná cen­t­rál­ní opo­ra umož­ňu­je uvol­nit peri­fe­rie (ruce a nohy), a tím je uči­nit při­způ­so­bi­vý­mi. Strach z toho, že vás někdo pře­kva­pí nebo před­běh­ne, tak postup­ně zmi­zí a obje­ví se klid ducha.

 

Závěr

Jako jeden ze základ­ních prin­ci­pů aiki­dó má cen­t­ro­vá­ní tři aspek­ty: men­tál­ní (kon­cen­t­ra­ce, klid), tech­nic­ký (mecha­nic­ká logi­ka) a fyzic­ký (vyvá­že­nost napě­tí), čímž ilu­stru­je tro­ji­ci “shin-gi-tai”.

Cen­t­ro­vá­ní je tedy základ­ní nástroj aiki­do­ky a uči­tel by měl vytvá­řet pří­le­ži­tos­ti, aby ho zdů­raz­nil a vyu­žil pozi­tiv­ně (před­ve­de­ním tech­ni­ky) nebo nega­tiv­ně (nápra­vou chy­by v centrování).

Přes­to cen­t­ro­vá­ní není všech­no: mlu­ví­me-li pou­ze o tech­nic­kém aspek­tu, je napros­to nezbyt­né kom­bi­no­vat jej s pojmy umís­tě­ní, vzdá­le­nost, ryt­mus, zaan­ga­žo­vá­ní se atd. 

 

Autor člán­ku: Franck NOEL

 

Pře­klad: Eliš­ka Melichaříková
Odbor­ná redak­ce: Mar­tin Švihla