Aikido pro život – večery osobního rozvoje

Na aiki­do se mi líbí jeho vari­a­bi­li­ta a to, že ta samá tech­ni­ka může v růz­ných situ­a­cích vypa­dat úpl­ně jinak.

Proč cvi­čím Aiki­do? Pro radost! Radost z cvi­če­ní, z pří­jem­né­ho pro­stře­dí, z přá­tel­ské atmo­sfé­ry…

Rád jez­dím na kole, hra­ju tenis, učím se na in-linech, a kdy­bys­te mě zna­li tak víte, že už toto je pro mě celo­ži­vot­ní boj. Aiki­do mě učí se s tím vyrov­nat, nadech­nout se a odpo­či­nout si.

Za nej­za­jí­ma­věj­ší na aiki­du pova­žu­ji jeho schop­nost roz­ví­jet vědo­mí si vlast­ní­ho těla a při­ro­ze­né­ho pohy­bu.

Vět­ši­nu dne sedím na žid­li, tak­že jsem rád, že si večer na tré­nin­ku aiki­da vždy mohu pořád­ně zacvi­čit, vyčis­tit hla­vu a uvol­nit pro­se­dě­lé sva­ly.

Na aiki­du mám ráda, že mě učí nepří­čit se, když při­jde kon­flikt: při­jí­mat, co při­chá­zí od pro­tiv­ní­ka, ale při­tom neztra­tit vlast­ní rov­no­váhu. Je to i filo­zo­fie pro život mimo dódžó. A všech­no to jde bez bojo­vá­ní, fakt to zbož­ňu­ju!

Do toho­to klu­bu a sou­čas­ně i k aiki­do mě při­ved­la oso­ba hlav­ní­ho uči­te­le, kte­ré­ho jsem před­tím znal z jiných (ne-aiki­­do) semi­ná­řů. Aiki­do zde cvi­čím od roku 2015 a od té doby se sta­lo pev­nou sou­čás­tí mého živo­ta. Je to skvě­lý klub s výbor­nou atmo­sfé­rou. Dopo­ru­ču­ji.

Cvi­čím zde od r. 2015 a klub jsem peč­li­vě vybí­ral. Aiki­do mě baví čím dál více a vře­le dopo­ru­ču­ji kaž­dé­mu kdo chce fyzic­ké cvi­če­ní pro­po­jit s ces­tou sebe­po­zná­vá­ní. Toto Dojo jsem si vybral zejmé­na pro­to, že je zde přá­tel­ská atmo­sfé­ra a vhod­né pod­mín­ky pro celist­vý roz­voj osob­nos­ti člo­vě­ka.

Respek­tu­jí­cí, nená­sil­ná komu­ni­ka­ce ve fyzic­kém pohy­bu. Osob­ní roz­voj, při kte­rém si zalí­tá­te vzdu­chem, vyčis­tí­te hla­vu a spra­ví­te drže­ní těla.

Cvi­čím tady už od roku 2014 a jsem hod­ně spo­ko­je­ný. Přes­to­že jsem zku­sil něko­lik jiných spor­tů, žád­ný mi nena­bí­dl tak kom­plex­ní pří­stup k budo­vá­ní zdra­vé­ho těla i mys­li. Prin­ci­py aiki­do mi nabí­ze­jí skvě­lý pře­sah, kte­rý mi pomá­há lépe řešit i zce­la “nebo­jo­vé” situ­a­ce – tře­ba komu­ni­ka­ci. Zkus­te to taky!

Skvě­lý klub svě­to­vé úrov­ně. Mno­ho semi­ná­řů se zahra­nič­ní­mi uči­te­li.

Dódžó se zku­še­ný­mi uči­te­li a výbor­ným kolek­ti­vem. Aiki­do se tu cvi­čí nejen jako sou­bor tech­nik, ale jako vše­stran­ný roz­voj, inspi­ra­ce pro život. (Během čtyř let jsem poznal i jiná dob­rá dódžó a dob­ré uči­te­le, ale cvi­čím stá­le na Vino­hra­dech, i když už je to pro mě něja­kou dobu z ruky. Sto­jí to za to.)

Na aiki­du mám rád kro­mě samot­né­ho pohy­bu sna­hu vyře­šit kon­flikt ele­gant­ně a bez zby­teč­né­ho nási­lí. Důle­ži­tá je pro mě také pří­jem­ná a přá­tel­ská atmo­sfé­ra v našem dódžó.