Aikido pro život – večery osobního rozvoje

Jako vždy zamě­ře­ní na tělo a těles­né pro­ce­sy. V posled­ním týd­nu jsem zaží­val nebý­va­lý klid ukot­ve­ní ve svém těle a něko­lik vel­mi zají­ma­vých vhle­dů toho, co se ve mě těles­ně děje. Zís­kal jsem dal­ších něko­lik jed­no­du­chých tech­nik jak se uvol­nit či zvý­šit kon­takt se svým tělem, čehož si vážím nej­víc. Když si porov­nám mno­ho růz­ných rela­xač­ních tech­nik, kte­ré míva­jí mno­ho kro­ků (typic­ky tře­ba auto­gen­ní tré­nink) a trva­jí tře­ba půl hodi­ny a srov­nám to s dýchá­ním přes pusu a roz­vol­ně­ným pohle­dem, tak ve výsled­ku je to stej­né, ale prak­tič­nost a rych­lost pou­ži­tí nesrov­na­tel­ná. Tak­že vel­mi děkuji.

Mar­ti­no­vi bych veli­ce ráda podě­ko­va­la za pří­nos­ný semi­nář. Lek­tor je napros­tým vzo­rem ve svém obo­ru – po celou dobu semi­ná­ře Aiki­do Manage­ment bylo vidět, že to o čem hovo­ří, je výsled­kem jeho mno­ha­le­té a inten­zív­ní prá­ce na sobě a pod­le osvo­je­ných tech­nik také žije. … Veli­ce pří­nos­ný byl pro mně nácvik nové stra­te­gie naji­tí vnitř­ní rov­no­váhy, výcho­zí­ho bodu pro jaké­ko­liv jed­ná­ní, důle­ži­té­ho nejen k zís­ká­ní uvol­ně­nos­ti a leh­kos­ti v jed­ná­ní, ale i k dosa­že­ní plné koncentrace.

Aiki­do Manage­ment hod­no­tím na 1, vel­mi se mnou rezo­nu­je pří­stup „no bull­shit, pojď­me si to pro­žít“ :-). Pří­nos toho dne byl pro mě obrov­ský, postup­ně to dostá­vám do těla s kaž­dým konfliktem.

Potře­bu­je­te si odpo­či­nout, načer­pat ener­gii a hlav­ně si to udr­žet? Pak je ten­to víkend pro Vás to pra­vé! Mar­tin je skvě­lý prů­vod­ce a hlav­ně: efek­tiv­ně, prak­tic­ky, jed­no­du­še, udr­ži­tel­ně!!! To jsou hes­la, kte­rý­mi bych popsa­la Mar­ti­nův pří­stup. Semi­ná­řem jsem loni tou­to dobou pro­šla a moc mi pomohl.

Nau­či­la jsem se nená­pad­né tech­ni­ky, jejichž pra­vi­del­né prak­ti­ko­vá­ní mi usnad­ňu­je kaž­do­den­ní život. Už vím, jak se sebou “pra­co­vat” ve stre­so­vých situ­a­cích, když jsem una­ve­ná, pře­pra­co­va­ná, když nedo­ká­žu vypnout hla­vu nebo pro­ží­vám vel­ké emo­ce. Vší­mám si sig­ná­lů své­ho těla. Koneč­ně jim umím naslou­chat a rea­go­vat na ně. Díky, Mar­ti­ne, za tvé jem­né a trpě­li­vé vedení.

Tvůj semi­nář byl pros­tě super, přes ten ukot­vo­va­cí nádech-výdech, nohy a ty výmě­ny, co jsme si tam zaži­ly, se mi zača­lo dařit se do toho emoč­ní­ho pro­sto­ru líp dostá­vat a hlav­ně v něm zůstá­vat a hned neutíkat.
Prv­ní dva měsí­ce po semi­ná­ři byly hukot, než jsem se v tom tro­chu líp zori­en­to­va­la, zpra­co­va­la to a osa­ha­la si odkud kam to sahá. Celý ten pro­stor je to pros­tě fakt skvě­lá hrač­ka – děs­ně mě to baví. Pořád je to samo­zřej­mě čas­to kdo z koho, ale i to už je roz­hod­ně vět­ší zába­va než dřív. Mys­lím, že bez toho semi­ná­ře by mi to trva­lo ješ­tě hod­ně dlouho.
Moc Ti děkuju!

Ze semi­ná­ře (o emo­cích) se mi uchy­ti­lo doce­la dost… v prvé řadě ran­ní cvi­če­ní, nahra­di­la jsem jím ran­ní medi­ta­ci a troš­ku mě pře­kva­pi­lo, jak to šlo úpl­ně samo. Více sle­du­ji své tělo a více vědo­mě dýchám, a poma­lu, ale jis­tě zvě­šu­ji svůj pro­stor. Váž­ně toho není málo… a během toho vše­ho boju­ji své malé vel­ké bitvy a sna­žím se poro­zu­mět a pří­jmout své emoce.